Otevřený dopis panu Jaromíru Nohavicovi
Dne 10.3.2022
Milý pane Jaromíre,
sleduji, co se kolem Vaší osoby nyní odehrává.
Chci Vám jen vyjádřit svou podporu. Dělal jste vždy vše proto, aby si různé národy rozuměly, ne aby spolu válčily. A toho si cením.
Napsal jsem pro Vás text písně. Nechám na Vás, zda zaujme a ztotožníte se s ním. Pokud ano, klidně si ho zhudebněte. Je na tuto dobu.
Samozřejmě jsem zaregistroval, že Vám Univerzita Palackého odmítla pronajmout sál. S tímto postupem nesouhlasím. Vy přece nepropagujete válku, ale smíření. Jediné, co této univerzitě z mého pohledu slouží k dobru, je okolnost, že protestovala i proti válce v Iráku. Mnozí z těch, kdo nyní vystupují proti konfliktu na Ukrajině, invazi do Iráku halasně podporovali. Což je výraz nejvyššího pokrytectví.
Ať se Vám daří a držte se.
Marek Řezanka
Text
Srovnání
Marek Řezanka
Listuji novinami,
jsou staré někdy z března.
O zbraních píší fámy,
slovo „mír“ nikdo nezná.
Papír mi v rukách šustí,
jak myslím na invazi.
Že bůh to nedopustí?
To lidský rozum schází.
Ty zbraně nenašly se,
však válka lačně vtrhla
(jak bývá jejím rysem)
do země zlá a zvrhlá.
Do země suverénní,
kde mřeli civilisté.
Co kvetlo, v suť se změní
a v špínu všechno čisté.
Rok dva tisíce třetí:
Tehdy byl útok vítán,
třebaže mřely děti.
Z vraha byl samaritán.
Refrén:
Od rána televize na moje nervy míří,
měl bych dát přednost knize, ne Čé Té dvacet čtyři.
Červeno bílo černou dřív nikdo nevyvěsil.
Byla tma pod lucernou ve prospěch správných přesil.
Od rána televize na moje nervy míří,
abych byl správně řízen – a v celé svojí šiří.
Všude je modrožlutá, až černě vidím z toho.
Kdo chce mír, sotva dutá – to ti, kdo válčí, mohou…
Dneska se jinak píše,
dneska se nevelebí
ti, kteří pálí z výše.
Dnes díváme se k nebi.
Laboratoře zhouby:
To je mi povědomé.
V Iráku našli houby,
přesto to prošlo, hrome.
Nějak mě všechno mate:
Jak pohled bývá jiný.
Pláč u iráckých matek
nezní jak z Ukrajiny.
Smrt dětí na Donbase
nikoho nedojímá.
Smrt smrti nerovná se?
Či některá je prima?
Mě všichni mrtví trýzní
ve válkách zabíjení.
Snad víme, co je sklizní
na poli, kde mír není…
Refrén:
Od rána televize na moje nervy míří,
měl bych dát přednost knize, ne Čé Té dvacet čtyři.
Červeno bílo černou dřív nikdo nevyvěsil.
Byla tma pod lucernou ve prospěch správných přesil.
Od rána televize na moje nervy míří,
abych byl správně řízen – a v celé svojí šiří.
Všude je modrožlutá, až černě vidím z toho.
Kdo chce mír, sotva dutá – to ti, kdo válčí, mohou…
